Každou noc, přesně o půlnoci, se nad Karlovým mostem v Praze rozezněla záhadná melodie houslí.

Every night, exactly at midnight, a mysterious violin melody would echo over the Charles Bridge in Prague.

Nikdo nikdy neviděl hudebníka, ale melodie byla kouzelná.

No one had ever seen the musician, but the melody was enchanting.

Jana žila blízko Karlova mostu.

Jana lived near the Charles Bridge.

Každý večer slyšela housle.

Every evening she heard the violin.

Bylo to krásné, ale tajemné.

It was beautiful but mysterious.

Janina přítelkyně, Petra, chtěla zjistit, odkud hudba pochází.

Jana's friend, Petra, wanted to find out where the music came from.

Tomáš, bratr Petry, přislíbil pomoc.

Petra's brother, Tomáš, promised to help.

Jedné noci se setkali na mostě.

One night, they met on the bridge.

Byla úplná tma.

It was completely dark.

Hodiny na věži ukazovaly půlnoc.

The tower clock struck midnight.

Najednou začala hudba.

Suddenly, the music began.

Jana, Petra a Tomáš se rozhlíželi.

Jana, Petra, and Tomáš looked around.

"Hledáme hudebníka," řekla Jana.

"We're looking for the musician," Jana said.

"Může být schovaný."

"He might be hiding."

Tomáš navrhl, aby se rozdělili.

Tomáš suggested they split up.

Petra šla na konec mostu, Jana zůstala uprostřed a Tomáš prošel po obou stranách.

Petra went to the end of the bridge, Jana stayed in the middle, and Tomáš checked both sides.

Petra za chvíli zavolala: "Nic tu není."

After a while, Petra called out: "There’s nothing here."

Jana prohlédla každý kout, ale také nic nenašla.

Jana inspected every corner but found nothing either.

Tomáš byl zklamaný.

Tomáš was disappointed.

Minuty ubíhaly a melodie pokračovala.

Minutes passed and the melody continued.

Petrovi se hudba vryla do paměti.

The music etched into Petra's memory.

"Možná je to duch," špitla Petra.

"Maybe it's a ghost," Petra whispered.

Jana se zasmála.

Jana laughed.

"Možná."

"Maybe."

S každým úderem hodin hudebníci neexistovali a záhada zůstávala.

With each stroke of the clock, the musicians did not exist and the mystery remained.

Náhle Janu napadla myšlenka.

Suddenly, Jana had an idea.

"Možná je hudba z druhého břehu."

"Maybe the music is coming from the other shore."

Rychle přešli most a prohledali břeh.

They quickly crossed the bridge and searched the bank.

Hudba byla stále silnější.

The music grew stronger.

"Musíme sledovat hudbu," řekl Tomáš.

"We need to follow the music," Tomáš said.

"Najdeme ji."

"We'll find it."

Konečně objevili starého muže.

Finally, they discovered an old man.

Hrál si u břehu na housle.

He was playing the violin by the shore.

"Hledáte mě?"

"Are you looking for me?"

usmál se.

he smiled.

"Vy jste ten hudebník?"

"Are you the musician?"

ptala se Jana.

Jana asked.

"Ano," řekl muž.

"Yes," the man said.

"Hraji každou noc pro své ztracené přátele."

"I play every night for my lost friends."

Byli překvapeni.

They were surprised.

Muž hrál, aby nezapomněli.

The man played so they would not be forgotten.

Srdce plné vnuků a láska k hudbě ho přivedly k mostu.

A heart full of memories and love for music brought him to the bridge.

"Můžeme příště poslouchat společně?"

"Can we listen together next time?"

ptal se Tomáš.

Tomáš asked.

Muž přikývl.

The man nodded.

"Ano, rádi vás uvítám."

"Yes, I’d be glad to have you."

Od té noci Jana, Petra a Tomáš poslouchali melodii každý večer.

From that night on, Jana, Petra, and Tomáš listened to the melody every evening.

Hudba již nebyla záhadou, ale krásnou vzpomínkou sdílenou s přítelem.

The music was no longer a mystery, but a beautiful memory shared with a friend.

Příběh zamotaný v melancholii nyní měl svůj konec.

The story wrapped in melancholy now had its end.

A každý večer melodie přinášela klid a radost do srdcí těch, kteří ji slyšeli.

And every evening, the melody brought peace and joy to the hearts of those who heard it.

Konec příběhu.

The end of the story.