V malebné uličce Prahy byla kavárna, kam lidé rádi chodili na ranní kávu.

In a picturesque alley of Praha, there was a café where people loved to go for their morning coffee.

Uvnitř kavárny to vonělo po čerstvě mleté kávě.

Inside the café, it smelled of freshly ground coffee.

Mezi stoly a šumící konverzací se pohyboval Jiri, pozorný barista.

Amidst the tables and buzzing conversation, Jiri, an attentive barista, moved about.

Byl to mladý muž s velkým snem.

He was a young man with a big dream.

Chtěl být umělcem.

He wanted to be an artist.

Ve volných chvílích kreslil do svého notýsku portréty hostů.

In his free moments, he sketched portraits of the guests in his notebook.

Anna do kavárny chodila skoro každý den.

Anna visited the café almost every day.

Měla ráda kávu i klidné prostředí kavárny.

She loved the coffee as well as the peaceful environment of the café.

Byla přátelská a vždy někoho pozdravila.

She was friendly and always greeted someone.

Jiri ji často pozoroval.

Jiri often observed her.

Viděl v jejím obličeji příběhy, které chtěl vyprávět kresbou.

He saw stories in her face that he wanted to tell through drawing.

"Co kdybych nakreslil Annu?"

"What if I drew Anna?"

pomyslel si.

he thought.

Ale měl strach, že jeho kresby nejsou dost dobré.

But he was afraid that his drawings weren't good enough.

Jednoho teplého jarního dne, kdy sluneční paprsky osvětlovaly kavárenský stolek, Jiri seděl a kreslil.

One warm spring day, when the sun's rays illuminated the café table, Jiri sat and drew.

Dělal detailní portrét Anny.

He was doing a detailed portrait of Anna.

"Musím to zkusit," rozhodl se Jiri, i když se bál.

"I must try," Jiri decided, even though he was scared.

Ukázal Anně svou kresbu.

He showed Anna his drawing.

"Anna, mohu ti něco ukázat?"

"Anna, could I show you something?"

Otevřel notýsek na straně s jejím portrétem.

He opened the notebook to the page with her portrait.

Anna zůstala zírat.

Anna was stunned.

"Je to krásné, Jiri!

"It's beautiful, Jiri!

Máš opravdu talent."

You really have talent."

Jiri se nervózně usmál.

Jiri nervously smiled.

"Můj přítel má galerii.

"My friend has a gallery.

Mohla bych se ho zeptat, jestli by tam mohl tvou práci vystavit," navrhla Anna.

I could ask him if he could exhibit your work there," Anna suggested.

Jiri nemohl uvěřit.

Jiri couldn't believe it.

"Opravdu?

"Really?

To by bylo úžasné!"

That would be amazing!"

vyhrkl s úlevou a štěstím.

he exclaimed with relief and happiness.

Za několik týdnů bylo v malé galerii na rohu výstaviště.

A few weeks later, there was an exhibition in a small gallery on the corner.

Jiriho kresby visely na stěnách.

Jiri's drawings hung on the walls.

Lidé přicházeli a obdivovali jeho práci.

People came and admired his work.

Jiri byl nervózní, ale také hrdý.

Jiri was nervous, but also proud.

Konečně se mu splnil sen.

His dream had finally come true.

Přestal pochybovat o svých schopnostech.

He stopped doubting his abilities.

Cítil se inspirován.

He felt inspired.

Jiri se stal jistějším v tom, co dělá.

Jiri became more confident in what he was doing.

Začal plánovat další kroky na cestě k tomu, stát se profesionálním umělcem.

He began planning the next steps on his journey to becoming a professional artist.

Kavárna zůstala jeho oblíbeným místem, ale teď už věděl, že káva není to jediné, co může nabídnout světu.

The café remained his favorite place, but now he knew that coffee wasn't the only thing he could offer the world.

Umění a káva, to byla ideální kombinace jeho života.

Art and coffee, that was the perfect combination of his life.

A tak pokračoval v cestě se srdcem plným nadšení a nových snů.

And so, he continued on his path with a heart full of enthusiasm and new dreams.