Slunce vrcholilo na obloze, když Marek prošel branou Botanické zahrady v Praze.

The sun was at its peak in the sky as Marek walked through the gates of the Botanická zahrada in Praha.

Každý krok provázel jemný šelest listí a sladká vůně letních květin.

Each step was accompanied by the soft rustle of leaves and the sweet fragrance of summer flowers.

Marek miloval toto místo.

Marek loved this place.

Pro něj to bylo útočiště.

To him, it was a refuge.

Ale dnes tu byl s cílem, který ho naplnil úzkostí.

But today he was here with a purpose that filled him with anxiety.

V kapse měl dopis od Tomáše, jehož odpověď na Marekovo pozvání na návštěvu byla zpočátku nejasná.

In his pocket, he had a letter from Tomáš, whose response to Marek's invitation for a visit had initially been unclear.

Tomáš byl dlouho pryč, jejich vztah ochladl a Marek nevěděl, jak přemostit propast mezi nimi.

Tomáš had been away for a long time, their relationship had cooled, and Marek didn't know how to bridge the gap between them.

Ale nyní, když Marek věděl, že má jen málo času, chtěl se s bratrem opět sblížit a říct mu pravdu.

But now, knowing he had little time, he wanted to reconnect with his brother and tell him the truth.

O několik kroků dál, v zahradě plné zeleně, byla Lena.

A few steps away, in the greenery of the garden, was Lena.

S fotoaparátem v ruce zachycovala krásu přírody do svého nového projektu – knihy o krajině.

With a camera in hand, she was capturing the beauty of nature for her new project—a book about landscapes.

Marek ji naposledy viděl před několika lety, po jejich rozchodu.

The last time Marek had seen her was a few years ago, after their breakup.

Nebyl si jistý, jak k němu bude Lena cítit teď, ale věděl, že pokud Na Lena žárlil, to nebyl důvod jejich odloučení.

He wasn't sure how Lena would feel towards him now, but he knew that if he had ever been jealous of Lena, that was not the reason for their separation.

A teď potřeboval její podporu.

And now he needed her support.

Marek se rozhlédl po zahradě.

Marek looked around the garden.

Byla plná návštěvníků – rodiny, páry, studenti botaniky.

It was full of visitors—families, couples, botany students.

Ale nikde neviděl Tomáše.

But he couldn't see Tomáš anywhere.

Pak, mezi palmy a kapradími, spatřil jeho postavu.

Then, among the palms and ferns, he spotted his silhouette.

Tomáš stál u záhonu s exotickými rostlinami, zaujatý jejich pestrostí.

Tomáš was standing by the bed of exotic plants, engrossed by their diversity.

Marek k němu zamířil.

Marek headed towards him.

„Tomáši,“ oslovil ho tiše Marek.

"Tomáši," Marek addressed him quietly.

Bratr vzhlédl.

His brother looked up.

Chvíli se na sebe dívali, pak Tomáš vykročil vpřed a objal Marka.

For a moment, they gazed at each other, then Tomáš stepped forward and embraced Marek.

„Jsem rád, že jsi napsal, Mareku.

"I'm glad you wrote, Mareku.

Nevěděl jsem, jestli sem někdy zase přijedu.

I didn't know if I would ever come back here."

“Společně se procházeli po zahradě.

Together, they walked through the garden.

Marek ukazoval různé rostliny, mluvil o jejich ochraně.

Marek pointed out various plants and talked about their conservation.

Když se dostali k Leně, připojila se k nim s úsměvem.

When they reached Lena, she joined them with a smile.

Bylo cítit, že mezi nimi zůstaly nevyslovené věci, ale nyní se všichni tři soustředili na přírodu kolem nich.

There was a sense of unspoken things among them, but now all three focused on the nature around them.

Najednou Marek zakolísal a skácel se k zemi.

Suddenly, Marek faltered and collapsed to the ground.

Lena vykřikla a přiběhla k němu.

Lena cried out and ran to him.

„Marek!

"Marek!"

“ Volal Tomáš, když padal vedle něj.

Tomáš called as he fell beside him.

Marek věděl, že teď už nemůže skrývat pravdu.

Marek knew he couldn't hide the truth any longer.

„Omlouvám se,“ začal přes těžké dechání, „nevěděl jsem, jak vám to říct.

"I'm sorry," he began with labored breathing, "I didn’t know how to tell you.

Mám nemoc.

I have an illness.

Vážnou.

A serious one."

“Lena i Tomáš ztuhli, jejich obličeje se naplnily překvapením a smutkem.

Both Lena and Tomáš froze, their faces filled with surprise and sadness.

Pak Lena natáhla ruku a jemně se dotkla Marekova ramena.

Then Lena reached out and gently touched Marek's shoulder.

„Jsme tady pro tebe,“ řekla měkce.

"We're here for you," she said softly.

Tomáš přikývl.

Tomáš nodded.

„Cokoliv budeš potřebovat, Mareku.

"Whatever you need, Mareku."

“Trvalo jim chvíli, než pomohli Markovi postavit se.

It took them a moment to help Marek to his feet.

V tichosti, obklopeni nádherou zahrady, si sedli na lavičku.

In silence, surrounded by the garden's beauty, they sat on a bench.

A tam začali mluvit.

And there they began to talk.

Povídali si dlouho, slova plynula snadněji, jakmile byla pravda vyřčena.

They talked for a long time, words flowing more easily once the truth was spoken.

Marek cítil, jak mu tíží srdce ustupuje.

Marek felt the weight on his heart easing.

Lena a Tomáš slíbili, že s ním zůstanou a podpoří ho.

Lena and Tomáš promised to stay with him and support him.

Tři ztracení blízcí našli znovu cestu jeden k druhému.

Three lost loved ones found their way back to each other.

Jak slunce pomalu klesalo, zbyla jen vzpomínka na bolest, která se rozplývala ve smích a tichou radost ze vzájemné přítomnosti.

As the sun slowly set, only a memory of pain remained, dissolving into laughter and the quiet joy of mutual presence.

Marek věděl, že není sám a přijal budoucnost s pokojem v srdci.

Marek knew he was not alone and embraced the future with peace in his heart.

Zahrada byla svědkem jejich uzdravení.

The garden was a witness to their healing.