Na Karlově mostě bylo rušno, slunce svítilo jasně na sochy světců a Václava řeka plynula klidně pod ním.

On Karlův most, it was bustling; the sun shone brightly on the statues of the saints, and the Vltava river flowed calmly beneath it.

Jitka přehlížela ten krásný pohled, ale v duši měla neklid.

Jitka overlooked this beautiful sight, but she felt uneasy in her soul.

Po letech strávených v cizině se vrátila do Prahy, aby se setkala se svými sourozenci, Markem a Klárou.

After years spent abroad, she returned to Praha to reunite with her siblings, Marek and Klára.

Jitka opustila Prahu, aby si splnila sen pracovat v zahraničí, ale teď jí scházela blízkost rodiny.

Jitka left Praha to fulfill her dream of working abroad, but now she missed the closeness of her family.

Marek zůstal v Praze s pocitem, že ho sestra opustila.

Marek stayed in Praha with the feeling that his sister had abandoned him.

Klára, nejmladší ze sourozenců, vždy chtěla udržet rodinu pohromadě.

Klára, the youngest of the siblings, always wanted to keep the family together.

"Jitko!"

"Jitko!"

zavolala Klára, když je spatřila kráčet po mostě.

called Klára when she saw them walking on the bridge.

Jitka se obrátila a spatřila svou sestru a bratra.

Jitka turned around and saw her sister and brother.

Klára se usmívala, zatímco Marek se tvářil zamračeně.

Klára smiled while Marek wore a frown.

"Ráda tě vidím, sestřičko," řekla Jitka a objala Kláru.

"I'm glad to see you, sister," Jitka said and hugged Klára.

Marek stál opodál a díval se na řeku.

Marek stood aside and looked at the river.

Jitka se zhluboka nadechla a přistoupila k němu.

Jitka took a deep breath and approached him.

"Marečku, chyběl jsi mi."

"Marečku, I missed you."

"Vážně?"

"Really?"

odpověděl Marek.

Marek replied.

"Proč jsi tedy odešla?"

"Then why did you leave?"

Jitka cítila, jak se jí úzkost svírá na hrudi.

Jitka felt anxiety tightening in her chest.

"Promiň, že jsem nebyla zde," začala.

"I'm sorry I wasn't here," she began.

"Vždy jsem chtěla zjistit, jaké to je za mořem, ale nikdy jsem nezapomněla na vás.

"I've always wanted to find out what it's like across the sea, but I never forgot about you.

Chci se zase sblížit."

I want to reconnect."

Klára opatrně pozorovala situaci a cítila napětí.

Klára carefully watched the situation and felt the tension.

"Jsme rodina," řekla jemně.

"We are family," she said gently.

"Jsme tu pro sebe."

"We are here for each other."

Marek vzhlédl a viděl upřímnost v Jitčiných očích.

Marek looked up and saw the sincerity in Jitka's eyes.

"Možná jsem byl tvrdý.

"Maybe I was hard.

Ale chybělas nám.

But we missed you.

Mně taky."

I did too."

Slova visela ve vzduchu a Jitka vzala Marka za ruku.

The words hung in the air, and Jitka took Marek's hand.

"Odpusť mi?"

"Will you forgive me?"

zeptala se tiše.

she asked quietly.

Po chvíli Marek povzdechl a kývl.

After a moment, Marek sighed and nodded.

"Vždy jsi byla součástí naší rodiny," odpověděl a poprvé se usmál.

"You always were a part of our family," he replied and smiled for the first time.

Když se sourozenci objali, cítili, jak se mezi nimi obnovuje vztah.

As the siblings embraced, they felt their bond renewing.

Mostem zněly hlasy turistů, ale pro ně v tu chvíli existovali jen oni sami.

The voices of tourists echoed over the bridge, but at that moment, it was just them.

Jitka pocítila úlevu, když věděla, že udělala krok správným směrem.

Jitka felt relieved, knowing she took a step in the right direction.

A tak znovu našla své místo mezi těmi, které milovala.

And so she found her place again among those she loved.

Marek vedle ní pocítil, jak se jeho hořkost rozpouští v teplém letním vzduchu.

Marek beside her sensed his bitterness dissolving in the warm summer air.

A Klára?

And Klára?

Byla šťastná, že opět vidí své sourozence spolu.

She was happy to see her siblings together again.

Nakonec odešli z mostu... ale tentokrát společně.

In the end, they left the bridge... but this time, together.