Prague svítila podzimním kouzlem.

Prague shone with autumn magic.

Noční nebe bylo plné hvězd.

The night sky was full of stars.

Měsíc jemně osvětloval pláž u Karlova mostu.

The moon gently illuminated the beach by Charles Bridge.

Vltava klidně šplouchala na písčitých březích a mezi zlatými listy se občas objevily stopy.

The Vltava River calmly lapped at the sandy shores, and occasionally, traces appeared among the golden leaves.

Na této tiché pláži se Jana, žena s melancholickým pohledem, dívala do dálky.

On this quiet beach, Jana, a woman with a melancholic look, gazed into the distance.

Jana stála vedle Filipa.

Jana stood next to Filip.

Před pár dny navrhl, aby se setkala s Markétou.

A few days ago, he suggested that she meet with Markéta.

Jana přikývla, ale srdce jí bilo rychle.

Jana nodded, but her heart beat quickly.

Po letech ticha bylo těžké udělat první krok.

After years of silence, taking the first step was difficult.

Ale touha přemostit propast mezi ní a Markétou byla silnější než strach.

But the desire to bridge the gap between her and Markéta was stronger than fear.

Markéta dorazila.

Markéta arrived.

Její obličej byl klidný, ale v očích měla rezervaci.

Her face was calm, but reservation was in her eyes.

Filip od nich ustoupil, nechávajíc sestry o samotě.

Filip stepped away from them, leaving the sisters alone.

Bylo důležité, aby si promluvily beze svědků.

It was important for them to talk without witnesses.

Jana se nadechla a rozhodla se promluvit.

Jana took a breath and decided to speak.

"Markéto," začala Jana jemně.

"Markéta," Jana began gently.

"Vím, že jsem v minulosti udělala chyby.

"I know I've made mistakes in the past.

Opravdu mi na tobě záleží.

I really care about you.

Chci být tvou sestrou, pokud mi dáš šanci."

I want to be your sister if you give me a chance."

Markéta chvíli mlčela, sledovala řeku.

Markéta was silent for a moment, watching the river.

"Jano, bylo to těžké.

"Jana, it was difficult.

Měla jsem pocit, že mě opomíjíš," řekla tiše.

I felt like you were neglecting me," she said quietly.

"Ale teď, když tě slyším, vím, že to nebylo snadné ani pro tebe."

"But now, hearing you, I know it wasn't easy for you either."

Jana cítila, jak jí slzy pálí oči.

Jana felt tears stinging her eyes.

"Odpusť mi.

"Forgive me.

Chtěla bych začít znovu.

I would like to start over.

Více se těšit jeden z druhého."

To enjoy each other more."

Měsíc vykouzlil jemnou záři na jejich tvářích a chladný vítr přinesl pocit naděje.

The moon cast a soft glow on their faces, and the cool wind brought a feeling of hope.

Markéta se podívala na Janu a po krátké pauze přistoupila blíže.

Markéta looked at Jana and, after a short pause, stepped closer.

"Zkusme to.

"Let's try.

Malými krůčky.

One small step at a time.

Ale chci to," řekla.

But I want this," she said.

Jana se usmála, jejíž úsměv přehlušil všechny pochyby.

Jana smiled, her smile silencing all doubts.

Sestry se poprvé po letech objaly.

The sisters embraced for the first time in years.

To bylo začátkem jejich nového vztahu; bolestná minulost mizela pod hřejivým objetím.

This was the beginning of their new relationship; the painful past was fading under the warm embrace.

Filip je sledoval z dálky, pocítil úlevu a radost za Janu.

Filip watched them from afar, feeling relief and happiness for Jana.

Úspěšně tak našli cestu zpět k sobě.

They had successfully found their way back to each other.

Světla Prahy svítila na jejich novou cestu.

The lights of Prague shone on their new path.

A tak, pod chladným podzimním nebem, začaly oba sourozenci nový příběh.

And so, under the cool autumn sky, the siblings began a new story.

Příběh, kde je naděje a láska silnější než zranění.

A story where hope and love are stronger than wounds.

To byl jejich slib - být tu jeden pro druhého, nyní a navždy.

That was their promise—to be there for each other, now and forever.