Na začátku podzimu, kdy se šustily suché listy po opuštěném dvoře psychiatrické léčebny, začala podivná série událostí.

At the beginning of autumn, when the dry leaves rustled across the deserted courtyard of the psychiatrické léčebny, a strange series of events began.

V jedné z chladných, mořskou zelení natřených místností leželo prázdné lůžko.

In one of the cold, sea-green-painted rooms lay an empty bed.

Pacient, který tu měl být, zmizel.

The patient who was supposed to be there had disappeared.

Byl to podivný případ.

It was a peculiar case.

Dveře byly zamčené, okna zamřížovaná.

The doors were locked, and the windows barred.

Adam, jeden z pacientů, toho záhadně zmizelého zpočátku nevnímal.

Adam, one of the patients, did not initially notice the mysteriously missing person.

Pořád ho sužovaly jeho vlastní sny, výjevy úniku a zmizení.

He was continually tormented by his own dreams, visions of escape and disappearance.

Ležela v nich tichá motivace, touha pochopit a uniknout vlastnímu zmatení.

There lay a quiet motivation in them, a desire to understand and escape his own confusion.

Lukáš, mladý ošetřovatel, o celé věci věděl.

Lukáš, a young caregiver, was aware of the whole affair.

Pokrčil rameny a řekl, že to je jen nedopatření.

He shrugged it off and said it was just an oversight.

Ale ve skrytu duše měl o pacienta strach.

But deep down, he feared for the patient.

Jeho úkolem bylo hledat, najít, a hlavně uklidnit ostatní pacienty.

His task was to search, find, and above all, calm the other patients.

Petra, tajemná dívka s pronikavým pohledem, spočívala tiše v koutě jídelny.

Petra, a mysterious girl with a penetrating gaze, sat quietly in the corner of the dining room.

Věděla víc, než si kdo mohl představit.

She knew more than anyone could imagine.

Možná právě ona měla klíč k záhadě.

Perhaps she held the key to the mystery.

Jednoho podmračeného odpoledne se Adam rozhodl.

One overcast afternoon, Adam made a decision.

Musel se dozvědět více.

He had to find out more.

Přisedl k Petře.

He sat down next to Petra.

"Petro, víš něco o tom zmizení?" zeptal se tiše.

"Petra, do you know anything about the disappearance?" he asked quietly.

Petra se na něj podívala svýma hlubokýma očima.

Petra looked at him with her deep eyes.

"Čas tu plyne jinak," zašeptala.

"Time flows differently here," she whispered.

"Někdy se věci dějí mimo naší vůli."

"Sometimes things happen beyond our will."

"Tvé sny... nejsou jen iluze," dodala.

"Your dreams... they are not just illusions," she added.

Adamovi mráz proběhl po zádech.

A chill ran down Adam's spine.

Petra pak zmizela stejně nečekaně jako ten předchozí pacient.

Petra then disappeared as unexpectedly as the previous patient.

V jejím pokoji Adam našel prázdné lůžko a jemně pootevřenou tapetu na zdi.

In her room, Adam found an empty bed and a slightly ajar wallpaper on the wall.

Za ní byla úzká chodba, vedoucí někam hlouběji do útrob staré budovy.

Behind it was a narrow corridor leading deeper into the bowels of the old building.

Adam pochopil.

Adam understood.

Útěk nebyl cestou k záchraně, ale pochopení.

Escape was not the path to salvation, but understanding.

Rozhodl se zůstat.

He decided to stay.

Tím, že přijal tuto realitu, našel v sobě klid.

By accepting this reality, he found peace within himself.

Dny začaly být jasnější.

The days began to brighten.

I v léčebně bylo občas slyšet smích.

Even in the léčebna, laughter could occasionally be heard.

Adam věřil, že tajemství zmizejícího pacienta i Petry mu dala nový pohled na svět.

Adam believed that the mysteries of the missing patient and Petra gave him a new perspective on the world.

Teď byl připraven čelit léčbě a zbavit se svých nočních můr.

Now he was ready to face treatment and rid himself of his nightmares.

Podzim přinesl naději a nový zárodek změn uvnitř jeho duše.

Autumn brought hope and a new seed of change within his soul.