Vojta stál na okraji zasněženého lesa.

Vojta stood on the edge of the snow-covered forest.

Nad ním se tyčily majestátní Rocky Mountains.

Above him towered the majestic Rocky Mountains.

Byla zima a studený vítr šlehal jeho tvář.

It was winter and the cold wind whipped against his face.

Byl po pás ve sněhu, zatímco se škola chystala na odpolední hry na sněhu.

He was waist-deep in snow, while the school was getting ready for the afternoon snow games.

Okolo něj zaslechl smích svých spolužáků, ale jeho myšlenky byly jinde.

Around him, he heard the laughter of his classmates, but his thoughts were elsewhere.

Vojta, tichý student, který nedávno dorazil do Ameriky z České republiky, měl rád svoje první Vánoce v nové zemi.

Vojta, a quiet student who had recently arrived in America from the Czech Republic, was enjoying his first Christmas in the new country.

Jeho srdce však toužilo po klidu, aby mohl kreslit hory.

However, his heart longed for peace so he could draw the mountains.

Nikdy nikomu ze své nové školy neukázal své kresby, bál se, co by si mysleli.

He had never shown his drawings to anyone at his new school, fearing what they might think.

Chlapci, jako je Lukas, byli oblíbení a sebevědomí, což Vojta obdivoval, ale zároveň se cítil mimo jejich společnost.

Boys like Lukas were popular and confident, which Vojta admired, but at the same time, he felt out of place in their company.

„Pojď, Vojto!

“Come on, Vojta!

Hraje se koulovačka!“ zavolal Lukas z dálky.

We’re playing snowball fight!” Lukas called from afar.

Bylo lákavé připojit se ke skupině, ale Vojta cítil, že ten den musí udělat něco jiného.

It was tempting to join the group, but Vojta felt he had to do something else that day.

Něco, co by ho mohlo posunout vpřed.

Something that could move him forward.

Rozhodl se najít klidné místo a kreslit.

He decided to find a quiet spot and draw.

Proklouzl mezi smrky a našel malý palouček.

He slipped between the spruces and found a small clearing.

Rozložil si blok a začal kreslit.

He set up his sketchpad and started drawing.

Tužka klouzala po papíře a před jeho očima se zjevily zasněžené vrcholky.

The pencil glided across the paper, and snowy peaks appeared before his eyes.

Přestože ho mrazilo, kreslení ho zanechalo v teple a klidu.

Although he felt the chill, drawing left him feeling warm and at peace.

„Wow, to je nádherné!“ ozval se hlas za ním.

“Wow, that’s beautiful!” a voice sounded behind him.

Vojta se otočil a uviděl Anetu, spolužačku, která se přišla podívat.

Vojta turned and saw Aneta, a classmate who had come to take a look.

„To jsi udělal ty?“ usmála se.

“Did you do this?” she smiled.

Vojta přikývl.

Vojta nodded.

„Bojím se, že to není dost dobré,“ přiznal.

“I’m afraid it’s not good enough,” he admitted.

„Je to úžasné.

“It’s amazing.

Vážně máš talent,“ ocenila Aneta.

You really have talent,” Aneta appreciated.

„Můžu se připojit?

“Can I join you?

Mám ráda kreslení.“ Vojta byl zaskočen její laskavostí.

I like drawing.” Vojta was taken aback by her kindness.

O chvíli později seděli vedle sebe a Vojta se poprvé necítil sám.

A moment later, they sat side by side, and for the first time, Vojta didn't feel alone.

Povídali si o umění a Aneta povzbudila Vojtu, aby se nebál sdílet své dílo.

They talked about art, and Aneta encouraged Vojta not to be afraid to share his work.

Tím, že odložil svůj strach, Vojta našel odvahu opustit svoji ulitu.

By setting aside his fear, Vojta found the courage to come out of his shell.

Když se pak vrátili ke skupině, nebyl už jen tichý pozorovatel.

When they returned to the group, he was no longer just a silent observer.

Díky Anetě získal nový přátelský vztah a pocit jistoty.

Thanks to Aneta, he gained a new friendship and a sense of confidence.

Přitom znovu zazněla otázka: „Připojíš se k nám?“ „Proč ne?“ odpověděl tentokrát Vojta s úsměvem.

And again the question came: “Will you join us?” “Why not?” Vojta replied with a smile this time.

A tak se připojil ke koulovačce s nově nabytou odvahou a přáteli po boku, a pocit slabosti a strachu byl pryč.

And so he joined the snowball fight with newfound courage and friends by his side, the feeling of weakness and fear was gone.

Honosné Rocky Mountains se tyčily na obzoru a pro Vojtu symbolizovaly jeho vlastní cestu.

The majestic Rocky Mountains loomed on the horizon, symbolizing for Vojta his own journey.

Cestu, kterou se rozhodl následovat, přes překážky a skrze vlastní umění.

A journey he decided to undertake, through obstacles and through his own art.