Jakub stál před velkou skleněnou stěnou nemocnice a díval se ven na padající sníh.

Jakub stood in front of the large glass wall of the hospital, looking out at the falling snow.

Byla zima a chlad pronikal nejen do těla, ale i do duše.

It was cold, and the chill seeped into not just the body but the soul as well.

Čekal na Terezu.

He was waiting for Tereza.

Doufal, že přijde.

He hoped she would come.

Potřebovali ji.

They needed her.

Radek potřeboval celou rodinu.

Radek needed the whole family.

V nemocnici panoval shon a ruch.

The hospital was bustling with commotion.

Zvuky pípatel a šum sesterských kroků doplňovaly atmosféru zimního nemocničního oddělení.

The beeping sounds and the murmur of nurses' footsteps added to the atmosphere of the winter hospital ward.

Všude byl cítit dezinfekční prostředek.

The scent of disinfectant was everywhere.

Z Adventu si Jakub pamatoval klid a vůni svíček, ne nemocniční sterilitu.

From Advent, Jakub remembered calmness and the smell of candles, not the sterility of a hospital.

Radek ležel na lůžku, napojený na přístroje.

Radek lay on the bed, connected to machines.

Nemoc ho překvapila stejně jako jeho sourozence.

The illness had taken him by surprise, just as it had his siblings.

Stále si pamatoval, jak se cítil pozadu za Jakubem a Terezou.

He still remembered how he felt overshadowed by Jakub and Tereza.

Teď byl středem jejich pozornosti, ale za jakou cenu?

Now he was the center of their attention, but at what cost?

Konečně se dveře otevřely a do místnosti vešla Tereza.

Finally, the door opened, and Tereza entered the room.

Rozhlédla se kolem, její tvář byla napjatá.

She looked around, her face tense.

Měli za sebou roky nevyřešených sporů.

They had years of unresolved disputes behind them.

"Jak jsi mohl tolik let ignorovat naše problémy?"

"How could you ignore our problems for so many years?"

uhodila na Jakuba.

she lashed out at Jakub.

"Terezo, není čas na hádky.

"Terezo, this is not the time for arguments.

Radek nás potřebuje teď," řekl Jakub a snažil se zůstat klidný.

Radek needs us now," said Jakub, trying to remain calm.

V jeho hlase byl slyšet promíchaný strach s odhodláním.

His voice was a mix of fear and determination.

Radek na lůžku slabě usmál.

Radek gave a faint smile from the bed.

"Jsme tu všichni.

"We are all here.

To je to důležité," řekl tichým hlasem.

That's what's important," he said in a soft voice.

Tereza se podívala na svého mladšího bratra a její pohled změkl.

Tereza looked at her younger brother, and her expression softened.

Proti své vůli musela uznat, že její starší bratr měl pravdu.

Against her will, she had to admit that her older brother was right.

Pomalu k němu přistoupila a objala ho.

Slowly, she approached him and embraced him.

"Máš pravdu, jsem tu pro tebe, Radku."

"You're right, I'm here for you, Radku."

Chvíli mlčeli.

They were silent for a moment.

Jakub sledoval, jak se led mezi nimi taje.

Jakub watched as the ice between them melted.

"Myslel jsem, že jsme rodina.

"I thought we were a family.

Nevěděl jsem, jak moc jsem vás potřeboval, dokud jsme nebyli takhle rozděleni," přiznal Jakub.

I didn't know how much I needed you until we were divided like this," admitted Jakub.

Radek zatím ležel tiše, jeho stav byl kritický, ale bojoval.

Meanwhile, Radek lay quietly, his condition was critical, but he fought on.

Viděl své sourozence a cítil se konečně přijímaný takový, jaký je.

He saw his siblings and finally felt accepted for who he is.

Po několika napjatých hodinách a řadě lékařských vyšetření, které všichni strávili v pokoji, se dveře otevřely a lékař přinesl zprávu.

After several tense hours and a series of medical examinations, which they all spent in the room, the door opened, and a doctor brought news.

"Radek bude v pořádku.

"Radek will be fine.

Je silný."

He's strong."

Ta slova byla jako lék sama o sobě.

Those words were like medicine in themselves.

Tereza vzdychla úlevou a Jakub se konečně usmál.

Tereza sighed with relief, and Jakub finally smiled.

Byla to nečekaná záchvala radosti v srdečném objetí zimní noci.

It was an unexpected surge of joy in the heartwarming embrace of a winter night.

Jakub se naučil, že rodina je víc než jen odpovědnost.

Jakub learned that family is more than just a responsibility.

Pro Terezu bylo odpuštění klíčem k novému začátku.

For Tereza, forgiveness was the key to a new beginning.

A Radek pochopil, že jeho místo v rodině je nezastupitelné.

And Radek understood that his place in the family is irreplaceable.

Poprvé po dlouhé době se cítil silný a důležitý.

For the first time in a long time, he felt strong and important.

V Adventním čase se tři sourozenci všemi emocemi propletli, ale jak seděli vedle sebe, bylo jasné, že jejich pouto je zase silné.

In the Advent season, the three siblings were intertwined with all emotions, but as they sat next to each other, it was clear that their bond was strong again.

Na šťastnější vánoční čas se připravovali s nadějí, že už nikdy neztratí to nejdůležitější – jeden druhého.

They prepared for a happier Christmas time with hope that they would never again lose what matters most—each other.