Únorové odpoledne v Římě.

A February afternoon in Římě.

Piazza Navona je plná života.

Piazza Navona is full of life.

Lidé se tísní v kavárně, která má výhled na náměstí.

People are crammed into a café overlooking the square.

Vánoční světla svítí, káva voní, smích se rozléhá.

Christmas lights shine, the coffee smells, and laughter echoes.

Jiri seděl u stolu s cappuccinem a prázdným plátnem.

Jiri sat at a table with a cappuccino and an empty canvas.

Přišel do Říma, aby našel inspiraci.

He came to Říma to find inspiration.

Ale jeho myšlenky se pořád vracely domů, do Prahy.

But his thoughts kept returning home, to Prahy.

Vedle něj seděla Milena.

Beside him, Milena was sitting.

Bylo jí do smíchu, oči jí zářily.

She was cheerful, her eyes sparkling.

"Co tě trápí, Jiri?" zeptala se.

"What's troubling you, Jiri?" she asked.

Byl vnímavý, ale dnes byl jiný. Divně klidný.

He was perceptive, but today he was different. Oddly calm.

Zamával obálkou.

He waved an envelope.

"Přišel mi dopis."

"I received a letter."

Milena se naklonila blíž.

Milena leaned closer.

"Jaký dopis?" zeptala se s úsměvem.

"What letter?" she asked with a smile.

Ale Jiri neodpověděl hned.

But Jiri didn't immediately reply.

V dopise byla pravda z minulosti.

The letter contained a truth from the past.

To, co Jiri nechal za sebou.

What Jiri had left behind.

Všechny ty nevyslovené city, náhlé rozhodnutí opustit vztah.

All those unspoken emotions, the sudden decision to leave the relationship.

Na prahu Nového roku měl šanci to změnit.

On the brink of the New Year, he had a chance to change it.

Ale jak?

But how?

Jiri se konečně otočil k Mileně.

Jiri finally turned to Milena.

"Je to od mé bývalé," řekl tiše, aby je neslyšeli ostatní hosté.

"It's from my ex," he said quietly, so other guests wouldn't hear.

"Má nový život, ale chce, abych ji znovu viděl. Že prý máme nevyslovené věci."

"She has a new life, but she wants to see me again. She says we have unresolved things."

Podíval se na zasněžené náměstí.

He looked at the snowy square.

Milena chápala víc, než by si přál.

Milena understood more than he wished.

I ona měla jizvy na srdci.

She too had scars on her heart.

"Musíš vědět, co chceš," řekla pevně.

"You have to know what you want," she said firmly.

"My všichni hledáme odpovědi. Možná jsi právě teď tady, abys je našel."

"We are all looking for answers. Maybe you are here right now to find them."

Jiri mlčel. Rozmýšlel se.

Jiri was silent, pondering.

Slyšel hudbu a smích ze všech stran.

He heard music and laughter from all sides.

Zimy v Praze byly kruté, ale tady, v Římě, našel klid.

Winters in Praha were harsh, but here, in Římě, he found peace.

Na Silvestra se rozhodl.

On New Year's Eve, he decided.

Posadil se s Milenou na lavičku pod svítícím stromem.

He sat with Milena on a bench under a lit tree.

"Nebudu skrývat minulost," přiznal.

"I won't hide the past," he admitted.

"Ale mám tebe. A to je důležité."

"But I have you. And that's important."

Byla to rozhodnutí o svobodě a teď přišel čas začít novou kapitolu.

It was a decision about freedom, and now it was time to start a new chapter.

Milena mu stiskla ruku.

Milena squeezed his hand.

"Nemusíš se do ničeho nutit. Já jsem tady pro tebe."

"You don't have to force yourself into anything. I'm here for you."

Jiri našel své místo.

Jiri found his place.

Našel novou chuť tvořit.

He found a new drive to create.

O minulosti mluvil na sněhu, ale na vycházejícím slunci nadešel zítřek.

He spoke of the past in the snow, but with the rising sun came tomorrow.

Možnosti byly nekonečné.

The possibilities were endless.

Pod prázdným zimním nebem v Římě Jiri pochopil jednu věc: minulost je jen část cesty.

Under the empty winter sky in Římě, Jiri understood one thing: the past is just part of the journey.

A to, co ho čeká, může být stejně krásné, jako Piazza Navona v zimním hávu.

And what lies ahead can be as beautiful as Piazza Navona in its winter attire.

S novým rokem se rozhodl nepohlédnout zpět, ale vytvořit budoucnost plnou naděje a rozmanitosti.

With the new year, he decided not to look back, but to create a future full of hope and diversity.

Milena byla u jeho boku, a to stačilo.

Milena was by his side, and that was enough.

Měl volnou ruku a inspiraci k malování, a nový den už sotva čekal.

He had a free hand and inspiration to paint, and the new day could hardly wait.