Štěpán kráčel pomalu po zasněženém Karlově mostě.

Štěpán walked slowly across the snow-covered Karlův most.

Praha v zimě byla kouzelná.

Prague in winter was magical.

Jiskřivé vločky se třpytily ve svitu pouličních lamp.

Sparkling flakes glittered in the light of the street lamps.

Byl Silvestr.

It was New Year's Eve.

Dav byl veselý, plný smíchu a očekávání nového roku.

The crowd was merry, full of laughter and anticipation for the new year.

Štěpán pocházel z Prahy, ale poslední roky žil daleko v zahraničí.

Štěpán was from Prague, but in recent years, he had been living far abroad.

Dnes večer se měl setkat s Lenkou a Markem, starými přáteli, s kterými sdílel mnoho vzpomínek.

This evening, he was supposed to meet with Lenka and Marek, old friends with whom he shared many memories.

Pocit nostalgie mu hřál srdce, ale byl také trochu nervózní.

The feeling of nostalgia warmed his heart, but he was also a little nervous.

Uplynul čas změnil každého z nich.

Time had changed each of them.

Lenka už čekala u sochy Karla IV.

Lenka was already waiting by the statue of Charles IV.

Usmívala se širokým úsměvem, její tvář červená zimou.

She smiled broadly, her face red with cold.

"Štěpáne!

"Štěpán!"

" zakřičela a objala ho.

she shouted and hugged him.

"Jak dlouho to je, co jsme se viděli naposledy?

"How long has it been since we last saw each other?"

""Zdá se to jako věčnost," odpověděl Štěpán.

"It feels like forever," responded Štěpán.

Vedle nich stál Marek, který se stále usmíval, ale bylo v něm i něco zamyšleného.

Next to them stood Marek, who was still smiling, but there was something contemplative about him.

"Rád vás vidím," řekl Marek tiše.

"I'm glad to see you," Marek said quietly.

Štěpán chtěl překonat vzdálenost, která se mezi nimi vytvořila.

Štěpán wanted to overcome the distance that had developed between them.

"Vím, že jsem byl pryč dlouho," začal opatrně.

"I know I've been away for a long time," he began cautiously.

"Ale hodně jsem přemýšlel o vás, o domově.

"But I've thought a lot about you, about home."

" Mkdyž to říkal, pocítil, jak mu samota mizí z mysli.

As he said this, he felt the loneliness evaporate from his mind.

Lenka se zasmála.

Lenka laughed.

"Neboj, přátelé zůstávají, i když jsou daleko.

"Don't worry, friends remain, even if they're far away."

" Její optimismus byl nakažlivý.

Her optimism was infectious.

Marek přikyvoval, avšak jeho mysl byla někde jinde.

Marek nodded, but his mind was elsewhere.

"Myslel jsem často, kde se život otočí," přiznal Marek.

"I often wondered where life would turn," Marek admitted.

"Ale teď, s vámi.

"But now, with you...

cítím se doma.

I feel at home."

"Blížila se půlnoc.

Midnight was approaching.

Všichni stáli uprostřed mostu, obklopeni zvuky radosti a očekáváním.

They all stood in the middle of the bridge, surrounded by sounds of joy and anticipation.

Štěpán si dovolil být upřímný.

Štěpán allowed himself to be honest.

Sdílel příběhy ze svého života v cizině, vzpomínky a plány.

He shared stories from his life abroad, memories, and plans.

"Chci, abyste věděli, že jste pro mě důležití," zakončil.

"I want you to know that you are important to me," he concluded.

Obloha explodovala světlem a barvami.

The sky exploded with light and colors.

Ohňostroj nad Prahou byl velkolepý.

The fireworks over Prague were magnificent.

Lenka, Marek a Štěpán pozorovali, okouzleni tou krásou.

Lenka, Marek, and Štěpán watched, enchanted by the beauty.

V tom okamžiku se Štěpán cítil propojený se svými přáteli víc než kdy jindy.

In that moment, Štěpán felt more connected to his friends than ever before.

Po ohňostroji, když se dav začal rozcházet, se rozhodli ještě chvíli setrvat.

After the fireworks, as the crowd began to disperse, they decided to linger a bit longer.

Slíbili si, že se budou častěji kontaktovat.

They promised to stay in touch more often.

"Přátelství takové, jako máme my, přetrvá," řekla Lenka sebejistě.

"Friendship like ours lasts," Lenka said confidently.

Štěpán se usmál.

Štěpán smiled.

Uvědomil si, že přátelství může trvat navzdory času a vzdálenosti.

He realized that friendship can last despite time and distance.

Cítil vděčnost za to, co měl, a těšil se na to, co přijde.

He felt grateful for what he had and looked forward to what was to come.

Rok 2024 bude začátek, nejen kalendářní, ale i pro jejich přátelství.

The year 2024 would be a beginning, not just a calendar one, but also for their friendship.

Hlavní most v jejich životě, ten, přes který vždy mohou přejít, navždy zůstane pevný.

The main bridge in their lives, the one they can always cross, would remain strong forever.