Chladný zimní vzduch obklopoval Karlův most, kde se za chvíli měl odvíjet příběh dvou sourozenců, Zdenka a Ivany.

The cold winter air surrounded Karlův most, where the story of two siblings, Zdenek and Ivana, was about to unfold.

Bylo Silvestra a Praha zářila svátečními světly.

It was New Year's Eve, and Prague was glowing with festive lights.

Zdenek a Ivana se setkali uprostřed mostu, každý plný vlastních emocí.

Zdenek and Ivana met in the middle of the bridge, each filled with their own emotions.

"Musíme to udělat jednoduše," řekl Zdenek, koukající na řeku Vltavu, která tiše tekla pod mostem.

"We need to keep it simple," said Zdenek, looking at the Vltava River, which quietly flowed beneath the bridge.

Byl vždy praktický, zároveň rezervovaný, snažil se nezdržovat se příliš minulostí.

He was always practical, yet reserved, trying not to dwell too much on the past.

Ivana naopak chtěla více.

Ivana, on the other hand, wanted more.

"Tatínek miloval oslavy.

"Daddy loved celebrations.

Pojďme poslat lampiony, ať vidí, že na něj myslíme," oponovala.

Let's send lanterns, so he can see that we're thinking of him," she countered.

Její oči se leskly emocemi, hledala způsob, jak najít útěchu.

Her eyes shimmered with emotion, searching for a way to find comfort.

Lidé kolem nich se smáli, zpívali a čekali na půlnoc.

People around them laughed, sang, and waited for midnight.

Ivana se zadívala na Zdenka.

Ivana looked at Zdenek.

"Chci, abychom si ho pamatovali všichni společně," řekla tiše.

"I want us all to remember him together," she said quietly.

Zdenek se zamyslel.

Zdenek thought for a moment.

Slova jeho sestry ho zasáhla.

His sister's words struck him.

Byla to pravda, potřebovali být spolu.

It was true, they needed to be together.

"Dobře," přikývl nakonec.

"Okay," he finally nodded.

"Uděláme to po tvém.

"We'll do it your way.

Ale chci, aby s námi byl ve vzpomínkách, ne jen na obloze."

But I want him to be with us in memories, not just in the sky."

A tak, když se přiblížila půlnoc, připravili lampion.

And so, as midnight approached, they prepared the lantern.

Každý držel polovinu otce fotografie.

Each held half of their father's photograph.

Obojí opatrně vložili společně do lampionu.

They carefully placed both together into the lantern.

Hodiny odbily dvanáctou a nebe vybuchlo barevnými ohňostroji.

The clock struck twelve, and the sky exploded with colorful fireworks.

Zdenek a Ivana pustili lampion, který pomalu stoupal k nebesům.

Zdenek and Ivana released the lantern, which slowly rose to the heavens.

Pozorovali, jak světlo lampionu mizí v temnotě.

They watched as the light of the lantern disappeared into the darkness.

Oba se cítili, jako kdyby konečně našli to správné.

Both felt as if they finally found the right way.

"Bylo to správné," usmál se Zdenek, cítící se klidnější než kdy předtím.

"This was the right thing," Zdenek smiled, feeling calmer than ever before.

"Děkuju, Ivano."

"Thank you, Ivana."

Odpověděla mu úsměvem a sledovala chladný vzduch, do kterého se nesly jejich vzpomínky.

She replied with a smile, watching the cold air in which their memories drifted.

Stáli ruku v ruce, spolehnutí na svou rodinnou pouto, které nezhyne ani po tatínkově odchodu.

They stood hand in hand, relying on their family bond that would not die even after their father's passing.

Zdenek se konečně naučil, že i emoce mají ve vzpomínkách na milované své místo.

Zdenek finally learned that emotions also have their place in memories of loved ones.

Ivana pocítila klid, že jejich otec byl uctěn správně.

Ivana felt at peace, knowing that their father was honored properly.

Život šel dál, ale teď měli mír v srdci.

Life went on, but now they had peace in their hearts.