Štěpán seděl na kraji postele v nemocničním pokoji.

Štěpán sat on the edge of the bed in the hospital room.

Místnost byla cítit dezinfekčním prostředkem a zimními květinami na okenním parapetu.

The room smelled of disinfectant and winter flowers on the window sill.

Venku padal nový sníh a přikrýval ulice města bílým kobercem.

Outside, new snow was falling, covering the city's streets with a white carpet.

Bylo 2. ledna, čas nových začátků.

It was January 2nd, a time of new beginnings.

Štěpán byl tady pár dní.

Štěpán had been here a few days.

Myšlenky na smutek a zoufalství ho přivedly do nemocnice na Silvestra.

Thoughts of sadness and despair had brought him to the hospital on New Year's Eve.

Pořád se snažil pochopit, co se stalo.

He was still trying to understand what had happened.

Chtěl začít nový rok jinak, ale podivně nešťastný pocit se vrátil.

He wanted to start the new year differently, but the oddly unhappy feeling returned.

Jitka byla jeho ošetřující sestra.

Jitka was his attending nurse.

Nosila bílou uniformu a na krku měla zavěšený stříbrný přívěsek ve tvaru srdce.

She wore a white uniform and had a silver heart-shaped pendant hanging around her neck.

Tento symbol naděje a péče byl pro ni důležitý.

This symbol of hope and care was important to her.

Když vešla do pokoje, usmívala se.

When she entered the room, she was smiling.

„Dobrý den, Štěpáne,“ pozdravila.

"Hello, Štěpán," she greeted.

„Jak se dnes cítíte?“

"How are you feeling today?"

Štěpán se díval na ni, pak na okno.

Štěpán looked at her, then at the window.

„Nevím. Jsem ztracený,“ odpověděl tiše.

"I don't know. I'm lost," he answered quietly.

Jitka posadila se vedle něj.

Jitka sat down next to him.

„To je v pořádku. Tady jsme, abychom vás podpořili.

"That's okay. We're here to support you.

Někdy pomáhá mluvit.“

Sometimes it helps to talk."

Štěpán zaváhal.

Štěpán hesitated.

„Není nic, co bych řekl.“

"There's nothing I could say."

Jitka se zhluboka nadechla.

Jitka took a deep breath.

„Víš, před lety jsem také byla v podobné situaci,“ sdílela, její hlas byl měkký.

"You know, years ago I was also in a similar situation," she shared, her voice soft.

„Cítila jsem se osamělá, ale zvládla jsem to.

"I felt lonely, but I made it through.

Pomohla mi otevřenost vůči ostatním.“

Being open to others helped me."

Štěpán se na ni podíval překvapeně.

Štěpán looked at her surprised.

„Ty? Jak jsi to zvládla?“

"You? How did you manage it?"

„Krok za krokem. Mluvila jsem.

"Step by step. I talked.

A hledala malé světlo každý den,“ odpověděla s odhodlaným výrazem.

And I looked for a small light every day," she replied with a determined expression.

Štěpánovy oči se mírně rozjasnily.

Štěpán's eyes brightened slightly.

Mlčel, ale uvnitř se něco pohnulo.

He was silent, but something moved within him.

Možná v ní najde inspiraci, pomyslel si.

Perhaps he would find inspiration in her, he thought.

Příští den Jitka povzbuzovala Štěpána ke skupinové terapii.

The next day, Jitka encouraged Štěpán to try group therapy.

Poprvé to zkusil.

He tried it for the first time.

Cítil nervozitu, ale Jitčino sdílení mu dodalo odvahu.

He felt nervous, but Jitka's sharing gave him courage.

Skupina mluvila o nových začátcích, o svých přáních do nového roku.

The group talked about new beginnings, about their wishes for the new year.

Během sezení se Štěpán poprvé odvážil říct: „Cítím se ztracený, ale chci najít cestu zpět.

During the session, Štěpán dared to say for the first time, "I feel lost, but I want to find my way back.

Mám strach, ale chci začít znovu.“

I'm scared, but I want to start again."

Když se Štěpánovy oči setkaly s Jitčinými přes místnost, věděla, že udělal velký krok.

When Štěpán's eyes met Jitka's across the room, she knew he had taken a big step.

Kývla a usmála se.

She nodded and smiled.

Zvolna se začalo rozjasňovat.

Gradually, it began to brighten.

Štěpán se rozhodl, že navzdory temnotě kolem něj je šance na lepší dny.

Štěpán decided that despite the darkness around him, there was a chance for better days.

Začal se otevírat novým začátkům, stejně jako nové vrstvy sněhu pokrývající zemi venku.

He began to open up to new beginnings, just like the new layers of snow covering the ground outside.

Nakonec zjistil, že není sám.

Eventually, he discovered that he was not alone.

Díky Jitce a jejímu sdílení našel Štěpán sílu a naději.

Thanks to Jitka and her sharing, Štěpán found strength and hope.

Pokoji zněly její slova: „Nikdy nejsme sami, pokud se otevřeme.“

Her words echoed in the room: "We are never alone if we open up."

S každým novým dnem a pomocí blízkých se Štěpán pomalu postavil na novou cestu.

With each new day and the help of those close to him, Štěpán slowly embarked on a new path.

Viděl světlo a byl připravený čelit svým démonům, s nadějí srdce a odvahou mysli.

He saw the light and was ready to face his demons, with hope in his heart and courage in his mind.