Jakub stál na náměstí Václavské, mezi lidmi spěchajícími kolem.

Jakub stood in Václavské náměstí, among people hurrying by.

Sníh padal jemně na zem, přikrýval dlažbu bílou pokrývkou.

Snow was gently falling to the ground, covering the pavement with a white blanket.

Zimní světla stále svítila, přes sváteční čas uplynulo již několik týdnů.

The winter lights were still shining, although several weeks had passed since the holiday season.

Vzduch byl chladný, ale v ulicích pulzovala energie.

The air was cold, but the streets buzzed with energy.

Vedle Jakuba stála jeho mladší sestra Petra.

Beside Jakub stood his younger sister Petra.

Její oči těkaly po náměstí, ale úsměv chyběl.

Her eyes flitted around the square, but a smile was absent.

Jakub cítil tíhu jejího smutku.

Jakub felt the weight of her sadness.

Od smrti rodičů se snažil být pro Petru oporou.

Since the death of their parents, he had been trying to be a support for Petra.

Chtěl jí dnes ukázat krásu města, kde vyrůstali a které jim mělo připomenout rodinnou pohodu.

Today, he wanted to show her the beauty of the city where they grew up, which should remind them of family comfort.

„Pojď,“ řekl Jakub jemně.

"Come," Jakub said gently.

„Podíváme se na stromy, pamatuješ, jak jsme sem chodili v zimě s mámou a tátou?

"Let's look at the trees; remember how we used to come here in the winter with mom and dad?"

“Petra kývla, ruka se zachvěla v rukavici.

Petra nodded, her hand trembled in her glove.

Byla ztracená ve vzpomínkách.

She was lost in memories.

Jakub cítil, že musí najít způsob, jak ji přivést zpět k přítomnosti.

Jakub felt he had to find a way to bring her back to the present.

Vedl ji dál, kolem stánků s horkou čokoládou a trdelníky.

He led her further, past stalls with hot chocolate and trdelníky.

Vůně sladkého těsta je obklopila.

The smell of sweet pastry surrounded them.

„Chceš si něco dát?

"Do you want something?"

“ zeptal se, doufaje, že ji to potěší.

he asked, hoping it would cheer her up.

Petře se oči trochu rozzářily.

Petra's eyes lit up a bit.

„Ano, prosím,“ odpověděla tiše.

"Yes, please," she answered softly.

Stáli spolu ve stánku, z horké čokolády stoupala voňavá pára.

They stood together at the stall, fragrant steam rising from the hot chocolate.

Jakub držel hrnek a nabídl jí ho.

Jakub held the mug and offered it to her.

„Dnes je krásně, viď?

"It's beautiful today, isn't it?"

“ zatímco pozoroval drobné světélkující kuličky, usadil se klid.

he said as he watched the tiny glowing balls, a calm settled in.

„Je to stejné jako loni, ale všechno je teď tak jiné,“ řekla Petra náhle.

"It's the same as last year, but everything is so different now," Petra suddenly said.

Její hlas se třásl, ale Jakub věděl, jak moc pro ni to přiznání znamenalo.

Her voice trembled, but Jakub knew how much that admission meant to her.

„Já vím,“ odpověděl Jacub.

"I know," Jakub replied.

„Ale jsem tady s tebou.

"But I'm here with you.

A vždycky budu.

And I always will be."

“Stáli tiše pod světly, ruce kolem hrnků s čokoládou, a chvíli se jen dívali, jak se sníh dál snáší na zem.

They stood silently under the lights, hands around the mugs of chocolate, and for a moment, just watched as the snow continued to fall to the ground.

Petra ucítila, že strach a smutek nemusí nést sama.

Petra felt that she didn't have to bear the fear and sadness alone.

V Jakubově podpoře našla útěchu a sílu.

In Jakub's support, she found comfort and strength.

„Děkuji,“ řekla potichu, a poprvé se slabě pousmála.

"Thank you," she said quietly, and for the first time, she gave a faint smile.

„Můžeme se procházet častěji?

"Can we walk more often?"

“„Samozřejmě,“ ujistil ji Jakub, v srdci nalezl novou sílu.

"Of course," Jakub assured her, finding new strength in his heart.

Oběma se lehce zvedla nálada, pomalu se procházeli náměstím, dokud světla nezhasla v dálce.

Their spirits lifted slightly as they strolled across the square until the lights faded into the distance.

Odešli s pocitem, že se jejich pouto posílilo, v srdci byli blíže než kdy předtím.

They left feeling that their bond had strengthened, closer in their hearts than ever before.