Ve starém cihlovém sirotčinci kousek od centra Prahy bylo všude ticho, pouze v dálce bylo slyšet smích dětí.

In the old brick orphanage, not far from the center of Praha, there was silence everywhere, except for the distant sound of children's laughter.

Bylo jaro a zahrady kolem sirotčince se překrásně zelenaly.

It was spring, and the gardens around the orphanage were beautifully green.

Karel, jedenáctiletý chlapec s hnědými vlasy a zvídavýma očima, se procházel po chodbách se zjevným neklidem.

Karel, an eleven-year-old boy with brown hair and curious eyes, was walking through the corridors with evident unease.

Přemýšlel o Petře, jejich oblíbené pečovatelce.

He was thinking about Petra, their favorite caretaker.

Petra měla odejít a Karel se bál, že ztratí jedinou dospělou osobu, které věřil.

Petra was going to leave, and Karel feared losing the only adult he trusted.

Petra byla pro děti jako slunce.

Petra was like the sun for the children.

Rozuměla jim, naslouchala a vždycky měla úsměv na tváři.

She understood them, listened, and always had a smile on her face.

Každému věnovala svou pozornost a lásku.

She gave everyone her attention and love.

Nyní měla odejít, a to bez varování.

Now she was planning to leave, and it was without warning.

Karel cítil, že musí něco udělat.

Karel felt he had to do something.

Musí jí ukázat, jak moc ji všichni potřebují.

He needed to show her how much everyone needed her.

Mezitím do sirotčince přišel Jiri, nový zaměstnanec.

Meanwhile, Jiri, the new staff member, had arrived at the orphanage.

Jiri byl trochu odtažitý.

Jiri was a bit distant.

Děti na něj ještě nebyly zvyklé a Karel ho vnímavě pozoroval.

The children were not used to him yet, and Karel observed him perceptively.

Nevěřil mu.

He did not trust him.

Jiri byl symbolem změny, které se Karel obával.

Jiri was a symbol of change that Karel feared.

Karel přemýšlel, jak by mohl Petru přesvědčit, aby zůstala.

Karel thought about how he could persuade Petra to stay.

Nakonec ho napadlo něco krásného.

Finally, he came up with something beautiful.

Rozhodl se zorganizovat malou rozlučkovou oslavu.

He decided to organize a small farewell party.

Přišel za ostatními dětmi a společně začali plánovat.

He approached the other children, and together they began planning.

Balónky, vlastní dort a obrázky, které děti pro Petru nakreslily, měly vytvořit kouzelnou atmosféru.

Balloons, a homemade cake, and drawings that the children made for Petra were to create a magical atmosphere.

Den oslavy nastal a děti se shromáždily v malé jídelně.

The day of the party arrived, and the children gathered in the small dining room.

Když Petra vešla, byla dojatá.

When Petra entered, she was moved.

Viděla, jak moc ji děti mají rády.

She saw how much the children loved her.

Karel se postavil doprostřed místnosti.

Karel stood in the middle of the room.

Ostatní ztichli.

Others fell silent.

Karel začal mluvit.

Karel began to speak.

Povídal o Petřině laskavosti, o strachu z jejího odchodu, o pocitu, že by mohl být zase opuštěný.

He spoke of Petra's kindness, the fear of her leaving, and the feeling that he might be abandoned again.

Slzy se mu draly do očí.

Tears welled up in his eyes.

Petra přistoupila ke Karlovi a objala ho.

Petra approached Karel and hugged him.

"Neboj se, Kájo.

"Don't worry, Kájo.

Budu se sem vracet.

I'll come back.

Nikdy vás neopustím," řekla jemně.

I'll never leave you," she said gently.

Pak se obrátila k ostatním dětem.

Then she turned to the other children.

"A nebojte se Jiriho.

"And don't worry about Jiri.

Vidím, že vás má rád."

I see that he cares about you."

Jiri, který stál trochu v pozadí, přistoupil blíž a začal se s dětmi bavit.

Jiri, who was standing a little in the background, stepped closer and began to talk with the children.

Byl laskavý a dětem ukázal, že je ochoten naslouchat.

He was kind and showed the children that he was willing to listen.

Karel cítil, jak se jeho strach pomalu rozplývá.

Karel felt his fear slowly dissolve.

Možná, že nový začátek mohl přinést dobré věci.

Perhaps a new beginning could bring good things.

Možná, že Jiri nebude tak špatný.

Maybe Jiri wouldn't be so bad.

A tak sirotčinec v Praze pokračoval v každodenním životě.

And so the orphanage in Praha continued its daily life.

Petra občas přišla na návštěvu a děti si hrály venku v krásném jarním počasí.

Petra occasionally came to visit, and the children played outside in the beautiful spring weather.

Karel se naučil, že změny nemusí být špatné a že i nové začátky mohou být plné radosti.

Karel learned that changes don't have to be bad and that new beginnings can be full of joy.