Odpolední slunce svítilo nad Vltavou, když Jiří rozbalil svůj stojan u břehu.

The afternoon sun shone over the Vltava River as Jiří set up his easel by the shore.

Malířské potřeby uspořádal vedle sebe.

He arranged his painting supplies beside him.

Chtěl zachytit to dokonalé světlo, které proměňovalo vodu do zlaté.

He wanted to capture the perfect light that was turning the water into gold.

Vedle něj seděla jeho kamarádka Kateřina.

Next to him sat his friend Kateřina.

Oba milovali tohle místo, kde se živé město snoubilo s poklidnou řekou.

Both of them loved this place, where the lively city met the tranquil river.

Kolem voněly kvetoucí květiny a vzduch byl plný bzukotu včel.

The air was filled with the scent of blooming flowers and the buzz of bees.

Kateřina se smála a vyprávěla vtipy, přestože se občas rozhlédla, aby se ujistila, že žádná včela není příliš blízko.

Kateřina laughed and told jokes, though she occasionally glanced around to ensure no bee was too close.

Její smích však náhle ustal.

Her laughter, however, suddenly stopped.

Na paži ucítila ostré bodnutí.

She felt a sharp sting on her arm.

"Au!" vykřikla.

"Ouch!" she cried out.

"Včela mě bodla!"

"A bee stung me!"

Jiří okamžitě přestal malovat.

Jiří immediately stopped painting.

Viděl, jak se Kateřina začíná dusit.

He saw Kateřina starting to choke.

Ruce jí otékaly a tvář se červenala.

Her hands were swelling, and her face was turning red.

Jeho srdce se rozbušilo.

His heart raced.

"Kateřino, musíš dýchat!" volal na ni.

"Kateřina, you have to breathe!" he called out to her.

Ale věděl, že sám nic nezmůže.

But he knew he couldn't do anything on his own.

Naštěstí kolem procházel Marek, paramedik, který zrovna skončil práci.

Fortunately, Marek, a paramedic who had just finished work, happened to be passing by.

Viděl drama, které se odehrávalo před ním.

He saw the drama unfolding before him.

Okamžitě přiběhl ke Kateřině. Rychle vytáhl lék a aplikoval ho.

He quickly ran to Kateřina, swiftly pulled out medication, and administered it.

Kateřina po chvíli začala klidněji dýchat.

After a moment, Kateřina began to breathe more calmly.

"Díky, Marku," řekl Jiří, když mu přeskakoval hlas.

"Thank you, Marek," said Jiří, his voice breaking.

"Nevím, co bychom dělali bez tebe."

"I don't know what we would have done without you."

Marek se usmál a pokrčil rameny.

Marek smiled and shrugged.

"To není problém. Jsem rád, že můžu pomoct."

"It's no problem. I'm glad I could help."

Když byla Kateřina konečně v bezpečí a její dech se zklidnil, Jiří se vrátil ke svému obrazu.

Once Kateřina was finally safe and her breathing had settled, Jiří returned to his painting.

Ale barvy se zdály méně důležité.

But the colors seemed less important.

Uvědomil si, že existují věci důležitější než jeho obavy a umění.

He realized there are things more significant than his concerns and art.

Kateřina se na něj podívala.

Kateřina looked at him.

"Promiň, že jsem tě vyrušila," zašeptala.

"I'm sorry I interrupted you," she whispered.

Jiří jí poklepal po rameni.

Jiří patted her on the shoulder.

"O mlčení to není," odpověděl.

"It's not about silence," he replied.

"Jsi přece kamarádka."

"You're a friend, after all."

Když odcházeli z nábřeží, Marek je doprovázel.

As they left the riverside, Marek accompanied them.

Oba pochopili, jak podstatná je podpora, kterou si navzájem mohou dát.

Both understood how essential the support they could offer each other was.

Jiří pochopil, že umění může počkat, ale péče o přátele ne,

Jiří realized that art could wait, but caring for friends could not,

a Kateřina si uvědomila, že nemusí zvládat všechno sama.

and Kateřina realized she didn't have to handle everything alone.